1. |
||||
Tak už tu odpočívám v pokoji
Já parazit nedělních tyjátrů
Vím nebyl jsem apoštolem v orloji
Tak hniju v zemi sám a bez bratrů
Rudou kapuci roucho zlatých rolniček
Vhoďte do davu řvoucích harantů
Já vítal škleby chlapečků a holčiček
S odporem opilých muzikantů
Tak už tu odpočívám ve slasti
Bez hladu souchotin a slz
Zbavený pyšné dětské krutosti
Co dobyla mou úctu jako tvrz
Vy skřeti s hubou plnou preclíků
Po boku tlustých matek s pachem krys
Mé umění jste brali s krédem řezníků
Zatímco z mých ran se valil hnis
Když vrhali jste na mě šípy potupy
Já na pódiu hltal prken prach
Když hojivou mast přikládal jsem na strupy
Pod nohy házeli jste mi hrách
Vy davy dětských vodnatých hlaviček
Pro které jsem nemoh zkrotit pláč
V kanálech zajal bych vás do smyček
A nechal tančit žhavej karabáč
|
||||
2. |
Alchymista
03:08
|
|||
Znám tisíce starých medikamentů
Znám jejich přísně tajné receptury
Pocházejí ze zaniklých kontinentů
Kde vládly mimozemské direktury
A tak míchám elixír věčného mládí
Vesluji proti proudu zemských zákonů
Stáří nechávám za svojí zádí
Přídí pluji vstříce dětským úkonům
Já jediný jsem vyhrál bitvu s časem
Parky jsou plný šťastnejch milenců
K čertu se starým rozechvělým hlasem
U krbů zní jen nářek kojenců
Stal jsem se multimilionářem
Já alchymista co smrt pokořil
Zahoďte hodiny a spalte kalendáře
Věčnost na zemi jsem pro vás vytvořil
U zlatých fontán v zrcadlech se vzhlíží
V opojení rajských šampusů
Sirény co s půlnocí se vplíží
Na nahá těla svůdných narcisů
Snoubenci spoutaní zlatou mašlí
Neznají pražádných starostí
V odrazu jezírek se krášlí
Než je Amor lapí do pastí
Dnes proklínám zázrak svých elixírů
Co vymýtily zemi od starců
Dnes je plná malomocných kavalírů
Nevěstek a bizarních umělců
Chlapcům se třesou zkostnatělé ruce
Dívky maj pleť prašných vápenců
Nikomu není víc než dvakrát tucet
Země se stala živým hrobem bez věnců
|
||||
3. |
Pohřeb mistra loutkaře
03:13
|
|||
Podivný průvod kráčí za černou truhlou
Poslední pozůstalí Mistra loutkaře
Hrbatej hrobník pokořil zimní půdu ztuhlou
Dnes chybí proslov opilýho faráře
Pozůstalí však nejsou z krve masa kostí
Maj vůni lesa a jsou na nitkách
Jen oni přišli svého stvořitele uctít
Jeho věrné loutky na lipových kopýtkách
Těla plná červotočů oprejskanej lak
Pláčou nad čerstvým hrobem na dešti
Smutný král s princeznou i nenasytnej drak
Všichni z divadélka ratolestem pro štěstí
Hrají tam jenom pro něj zaslepeni blátem
Souboje kašpárků a rytířů
Pro otce co jim vdechnul život ostrým dlátem
Pro jeho dlaně plné tvrdých puchýřů
Podivný zástup truchlí nad černou truhlou
Jediní pozůstalí Mistra loutkaře
Žal se jim navždy vepsal ve tváře ostrou jehlou
Už nehoděj se pro veselý scénáře
Žal se jim navždy vepsal ve tváře ostrou jehlou
Zítra odvezou je do popelnic na káře
|
||||
4. |
Přízrak
03:16
|
|||
Děcko si v koutě hraje malou radost ze hry má
Tuší že mu černé roucho šijou
Maňáskům dává vale kašpárky nevnímá
Závidí jim že v pohádkách jen žijou
Tiše si v koutě hraje před zraky smutnejch rodičů
Co marně do vrat lékárníků bijou
Jeho zlatá kadeř vlaje neznajíc holičů
Zakrývajíc tvář bledou neduživou
Přízrak jde nocí za obětí svou
Nad dětskou loží zná rutinu zlou
S radostí stříhá nit dětských dnů
K nebesům zdvíhá smích z jejich snů
Přízrak jde nocí - Smrt jméno má
Osud má v moci to najevo dá
Ránou co bolí desítky jar
Kdy bezmocně hledíš na hraček pár
Kout oprýskaných hraček osiřel od vánoc
Hodiny ve všech síních stojí
Obrázky ze žvýkaček pod prachem volají o pomoc
Houpací kůň chátrá v předpokoji
Nebeský umíráček zvonil pro nemoc
Která se zázrakem jen hojí
Jen fotky promítaček ožijou v jednu noc
To když se stromky při koledách strojí
Přízrak jde nocí za obětí svou
Nad dětskou loží zná rutinu zlou
S radostí stříhá nit dětských dnů
K nebesům zdvíhá smích z jejich snů
Přízrak jde nocí - Smrt jméno má
Osud má v moci to najevo dá
Ránou co bolí desítky jar
Kdy bezmocně hledíš na hraček pár
|
||||
5. |
Koloběh vzpomínek
04:20
|
|||
Nad štědrým večerem padá hvězda
Tak honem něco si přej
Na starých hodinách bije šestá
Nad svící zavzpomínej
Vzpomeň si na její chladný dlaně
Co v horečkách kladla ti na tváře
Vzpomeň jak čechrala ustaraně
Jak růže voňavý polštáře
Pak vzpomeň když byl jsi v nebezpečí
Jak ranám se stavěla do cesty
Pak vzpomeň si na její vlhký oči
Když stanul jsi po boku nevěsty
Každý si životem táhnem kámen
Co má tíhu hořkýho osudu
A marný je k nebesům volat amen
Když štěstí má jen vizi přeludu
Jak albatros nad mořem čas náš letí
Vždyť chlapcems byl před slabou hodinkou
Tak vzpomeň až budeš mít jednou děti
Zas budou žít se svojí vzpomínkou
Nad štědrým večerem padá hvězda
Tak honem něco si přej
Na starých hodinách bije šestá
Nad svící zavzpomínej
Vzpomeň si na jeho žhavý dlaně
Na slova jak vyťatá z ledovců
Vzpomeň když dostal jsi první saně
Kdo táhnul tě na nich vždy do kopců
Tak vzpomeň když byl jsi v nebezpečí
Kdo radil ti - nečekej na ránu
Pak vzpomeň když říkal chlap nezabrečí
Byl pro tebe hrdinou z románů
Každý si životem táhnem kámen
Co má tíhu hořkýho osudu
A marný je k nebesům volat amen
Když štěstí má jen vizi přeludu
Jak albatros nad mořem čas náš letí
Vždyť chlapcems byl před slabou hodinkou
Tak vzpomeň až budeš mít jednou děti
Zas budou žít se svojí vzpomínkou
Nad štědrým večerem padá hvězda
Tak honem něco si přej
Život je krátkej sen co se nezdá
Někdy až skutečně zlej
|
||||
6. |
Virová apokalypsa
03:19
|
|||
Jsme baktérie brodící se společenským hnojem
Čekajíc na mladá těla Amorových ctitelů
Vysajem náboj energie svým neúprosným bojem
Než vplujem do žil dalších bezmocných nositelů
Jako kolibříci krouží nad kalichem rudého vína
I my dočkáme se až hlupák své hrdlo osvěží
Marně lazebníci čekaj že zázračná medicína
Vyrve našim bojovníkům pevných otěží
Umělci ve slasti vaše krev se hnusem mísí
Skvrnité tváře nabývaj šílených výrazů
Dnes v galeriích na zdi místo drahých pláten visí
Apokalypsy vašich krevních obrazů
Jen krysy se radujou
Mračna se stahujou
Začíná krysí bál
Ze stok a kanálů
Zní tóny chorálů
Podzemních katedrál
Dcery masturbace synové pohanských chtíčů
Zmírají v útrobách bílých zajateckých táborů
Veselé inscenace s dětmi u barevných míčů
Změní se v dramata patologických hororů
Ostré trny akátů zdobí cestu naší slávy
Když bodaj do paží unuděnejch šlechticů
Palety opiátů promění je v pyšné pávy
Než shoděj svá roucha panen a paniců
Umělci ve slasti vaše krev se hnusem mísí
Skvrnité tváře nabývaj šílených výrazů
Dnes v galeriích na zdi místo drahých pláten visí
Apokalypsy vašich krevních obrazů
Zbrojnoši rakovin šiky dávných morů
Kdo se vás dneska bojí v neonovejch ulicích
Jen já projíždím na koni kol uplakaných dvorů
Kde ovce bledých pasáků chvějou se v zimicích
Jen krysy se radujou
Mračna se stahujou
Už začal krysí bál
Ze stok a kanálů
Zní tóny chorálů
Podzemních katedrál
Ze sklepů popelnic
Vytáhly do ulic
Davy šedých mazlíčků
Baroni ze skládky
Z košů na odpadky
Dát lidem na hrob malou kytičku
|
||||
7. |
Bláznův klaun
04:00
|
|||
Starej hadrovej klaun ležel na smeťáku
Zrovna mu po bříšku lezla velká myš
Očka vyklovaná měl od zvědavých ptáků
Snad se trochu styděl za promaštěnou plyš
Starej hadrovej klaun snad býval krásnou hračkou
Usínal vedle dětských blonďatých pramínků
Jaká ratolest nechala ho v trávě pod houpačkou
Že teď spí u prázdnejch konzerv a pivních kelímků
Blázni a loutky pláčou trpí v temnotách
V myšlenkách z oken skáčou škvírou v roletách
Blázny a loutky poznáš - hoří věrností
Sotva jim ruku podáš už ji nepustí
Snad zakřiklé dívce byl věrným amuletem
Po nocích strážil její svatojánskej sen
Teď rozmáčí se v dešti pod rezavým parapetem
Vzpomíná na hedvábí vzpomíná na satén
Snad malý prvňáček ho skrýval pod lavicí
Pro posměch kamarádů při školních hodinách
Chvíli ho hýčkal za čítankou na polici
Než ho nechal hnít v jeho vlastních vysypanejch pilinách
Blázni a loutky pláčou trpí v temnotách
V myšlenkách z oken skáčou škvírou v roletách
Blázny a loutky poznáš - hoří věrností
Sotva jim ruku podáš už ji nepustí
Toho hadrovýho klauna já vzal do náručí
Snad dojala mě shoda našich padlejch osudů
Zbavil ho hniloby zbavil pavučí
V naději že budem čelit nočním přeludům
Od těch dob si spolu hrajem já a klaun z hadříků
Hledáme v galaxiích klíče od planet
Zlatý kočár zapřaháme do hvězdných vepříků
Jsme blázen a loutka co jim patří celej svět
Blázni a loutky pláčou trpí v temnotách
V myšlenkách z oken skáčou škvírou v roletách
Blázny a loutky poznáš - hoří věrností
Sotva jim ruku podáš už ji nepustí
|
||||
8. |
Píseň marnosti
04:17
|
|||
Mládí často nosí místo hlavy
Pohřební urnu plnou popela
Chlapci těší se na prach bitevní vřavy
Dívky ve snách vycházejí ze bran kostela
Mládí zapomíná na tyranii času
Že stáří zahalí nás do overalů
Ženy nevěří že ztratí svoji krásu
Muži pružnost svých ocelových svalů
Čas neuvážeš k boudě na řetěz
Zejtra neštěkne po tobě ani pes
Tak nebreč že jdeš spát bez peněz
Zejtra neštěkne po tobě ani pes
Tu cítíš vůni dětských vlásků nad pískovištěm
Tam sílu prvních polibků u zdí internátů
Tu slyšíš těžký dech a kašel otců pod schodištěm
Tam nářek starců zajatých u aparátů
I tys býval capart mávající z kolotočů
Rozesmátá ústa plná snů z marcipánu
Teď duše tvá je plná švábů krys a červotočů
Vůle dříve železná má křehkost porcelánu
Čas neuvážeš k boudě na řetěz
Zejtra neštěkne po tobě ani pes
Tak nebreč že jdeš spát bez peněz
Zejtra neštěkne po tobě ani pes
Tvý mládí není pevnost z ocelových nýtů
A ideály trpí hnilobou a korozí
V osmnácti zavřeš knihu pohádek a mýtů
A poznáš jak jsou všichni kolem hloupě ubozí
Že osudy lidí jsou jen plavby Kolumbusů
Jak stárnem slábnou neonové lampy majáků
Někdo v podpalubí opíjí se pachem svého trusu
Jiný hltá vůni kakaa a vzácných tabáků
Čas neuvážeš k boudě na řetěz
Zejtra neštěkne po tobě ani pes
Tak nebreč že jdeš spát bez peněz
Zejtra neštěkne po tobě ani pes
|
||||
9. |
Můj malý Hemingway
03:51
|
|||
Každý ráno ve mně pláče
Můj malý Hemingway
Nutí mě abych ukončil svůj román
Rány jeho karabáče
Mého boha nezloměj
Z ocele nezmarů je kován
Zas otevírám listy knihy
Kde osud svůj se dočítám
A řádky jsou zde psány tuší bledou
Jak chromý kůň na dostihy
Zas pro smích druhým klopýtám
Kde bájné zkazky o mých pádech vedou
Láhev ginu střelnej prach
Labyrint splínů v kapitolách
Klávesy psacího stroje stepující v temnotách
Falešný karty slávy klam
Jak perleť na rty opilých dam
Hej mistře pera - na vaše party zatím nespěchám
Každý ráno ve mě trpí
Můj ubohý Hemingway
Znaven dlouhou kapitolou bídy
Když kolem cest vadnou chrpy
Ranění k cíli neviděj
Já musím zůstat z křemene a slídy
Zas odolávám pokušení
Jak mladý mnich před koketou
Co každý ráno hábit ze mě svléká
Její vnady barvy mění
A vůni mají prokletou
Smrt dává mě pít mateřského mléka
Láhev ginu střelnej prach
Labyrint splínů v kapitolách
Klávesy psacího stroje stepující v temnotách
Falešný karty slávy klam
Jak perleť na rty opilých dam
Hej mistře pera - na vaše party zatím nespěchám
Dnes ve mě opět vládne
Můj velký Hemingway
Bestseller mého života se krátí
Chrpa na mé cestě vadne
Mé oči k slunci neviděj
Čtenář málokdy se k první stránce vrátí
|
||||
10. |
Vítr a žár osudu
02:28
|
|||
Ve školních lavicích jak ranění holubi
Strachem třásli jsme se před černou tabulí
Stokrát rozbitá kolena a trička naruby
Učitel bál se našich prázdnejch kebulí
Časem povšimli jsme si překrásnejch holubic
Často plakali a pohrdali kořalkou
S magickou trémou vodili jsme je večer do ulic
A první lásku vyznávali fialkou
Koho zimní vítr nezebe
Toho na výsluní pálí žár
Andělé možná patří do nebe
Bohužel je jich jenom pár
Čas poskočil a kráčeli jsme k černým oltářům
Ráno pach strojů večer pláč batolat
Někdo na zlatou rybku ptal se starých rybářů
Jiný trpělivě čekal na třináctej plat
Taky vyšli jsme zvonit klíčema do davu
Trochu nám to připomnělo školní první máj
Cítili jsme radost lásku ale taky trochu obavu
Zbořili jsme peklo ale kdo postaví ráj
Koho zimní vítr nezebe
Toho na výsluní pálí žár
Andělé možná patří do nebe
Bohužel je jich jenom pár
Dnes pláčeš nad fotkama dávných momentů
Obaly desek se ti smějou do očí
Zůstal jsi sám s černou můrou alimentů
Hochu nový mládí už Bůh ti nepůjčí
|
||||
11. |
Patron mého šílenství
02:28
|
|||
Chvěje se se mnou postel
Zdá se mi zlej sen
A v tom snu hoří kostel
A lidi nemůžou ven
U kostelních vrat stojí
Malej kluk co otočil klíč
Nenávidí podobojí
Tak zamyká a utíká pryč
Už katedrála doutná
Přijíždí pohřební vůz
A v dálce hraje loutna
Svý středověký blues
A opodál sedí
Ten roztomilej kudrnáč
Co nenávidí lidi
A fascinuje ho jejich pláč
Teď před mým oknem stojí
Tenhle malej žhář
Bože podobu má moji
Má mojí dětskou tvář
Hraje na violu a zpívá
Smutnou píseň o dětství
Už vím na koho se dívám
Je to patron mýho šílenství
Hraje na violu a zpívá
Kolik jsem spálil katedrál
Kolik ubožáků se dívá
Na můj tragickej seriál
Hraje na violu a zpívá
Smutnej song svědectví
Sám na sebe se dívám
Jako do zrcadla sobectví
Chvěje se se mnou postel
Zdá se mi zlej sen
V tom snu opět hoří kostel
A lidi nemůžou ven
A před kostelem sedí
Starej žebrák tenkej jak bič
Dnes je mu líto lidí
Ale nemá sílu otočit klíč
|
||||
12. |
Demokracie
03:17
|
|||
Lidí v jednom malebném městě
Zmocnila se davová hysterie
Demolují co jim stojí v cestě
Zapalují knihovny a galerie
Vzteklým psům předhazují žebráky a starce
Lynčují mnichy ustrnulé meditací
Na stromy věší mravokárce
Dav trpí gigantickou menstruací
Kastrují ukřižované muže
Před zraky znásilněných žen a jejich ratolestí
Básníky vysvlékají z kůže
Filosofům sekaj hlavy na náměstí
Panny ztratily svoje něžné tváře
Bičují nahá těla milenců
Z kanálů ozývá se nářek
Tonoucích nemluvňat a novorozenců
Do těl ministrů zatloukaj zlaté skoby
Na které věší stovky starých obrazů
S portrétem krále týhle doby
Krále co neváhal i mrtvým dáti rozkazů
Z opilců jsou přes noc soudci bez talárů
Kašny přetékají modrou krví aristokracie
Prostý lid se zmocnil vyzdobených sálů
V dlaních maj bílé květy a volají
Ať žije demokracie!
|
||||
13. |
Hřbitov capartů
03:53
|
|||
Na starém hřbitově slýchávám něžné krůčky
Pochovaných děvčátek a chlapečků
V bělavých rubáškách jak svatojánské mušky
Skotačí nedbaje bosých palečků
Na starém hřbitově slýchávám tenké hlásky
Ratolestí od žulových pomníků
Dívky si vplétaj do účesů sedmikrásky
Chlapci hladí lak vyřezávaných koníků
Černý šál na kolíbce
Bílá truhla vykládaná ebenem
Kočár malého prince
Jedoucí k audienci plamenem
Snad patří do Kytice
do trpkých veršů psaných panem Erbenem
Holoubci holubice
Hrající si za náhrobním kamenem
Slýchám pláč batolat co volají svou mámu
Jsou ve světě kde v náručí je nikdo nenosí
Cvalíci na zažloutlých fotkách v černém rámu
Jen na štědrý den o vzpomínku poprosí
Hřbitovní svíce lákaj očka neposedů
Co bývali dřív postrachem všech školníků
Smrt navždy zaklela do mramoru a ledu
Srdíčka Aniček a Honzíků
Černý šál na kolíbce
Bílá truhla vykládaná ebenem
Kočár malého prince
Jedoucí k audienci plamenem
Snad patří do Kytice
do trpkých veršů psaných panem Erbenem
Holoubci holubice
Hrající si za náhrobním kamenem
Dragouni z perníku armáda z cínu
Vždy osiří když choroba má bitvu vyhranou
Caparti podobni měsíčním harlekýnům
Za márnicí si hrajou na schovávanou
Pláčou že Bůh jim dal život jen ze svých zbytků
Že neusínaj u svých plyšových mazlíčků
Na dobrou noc dostávaj místo sladkých polibků
Jen smrtonosné zahoukání od sýčků
|
||||
14. |
Adieu Dobřany
03:56
|
|||
V zákoutí ústavního parku
Stojí betonová truhla bez oken
Zde nekorzují matky u kočárků
Spíš bohy by zde hledal Däniken
Jen vyhublej muž s ochrnutou paží
Poslouchá unisono mrazáků
Jak zajde slunce za zápraží
Hlídá domov svejch padlejch vojáků
Jak zají decák vodky chlebem
V útrobách studených stěn rozjímá
Zda mají blázni svoje nebe
Kde si s pláčem drobí housky do klína
Svěrací kazajkou a klecí
Honosí se přelidněné světnice
Jedinou zprávou propouštěcí
Je lejstro do ústavní márnice
Proto blázni záviděj nebožtíkům
Že zbaví se erárních županů
Zlomyslnejch opatrovníků
A němejch diplomovanejch tyranů
Personál opilejch ignorantů
Co simulujou funkci sestřiček
Od rána silou argonautů
Tlučou do akvarijních rybiček
Šťastlivci v truhlách pod schodištěm
Nemusí zejtra s pláčem do ringu
Hroby jim budou útočištěm
Jak pevné lodě bájnejch Vikingů
Proto blázni záviděj nebožtíkům
Že zbaví se erárních županů
Zlomyslnejch opatrovníků
A němejch diplomovanejch tyranů
Proto blázni záviděj nebožtíkům
Proto se střepem si lehaj do vany
Než jim krev zčerná u kotníků
Jen zašeptaj adieu Dobřany
V zákoutí ústavního parku
Dokonal hlídač starý márnice
V životě nebyl na jarmarku
V životě nevzal holku k muzice
|
||||
15. |
Maličkost pro Františka
01:56
|
If you like Milan Kopernický, you may also like:
Bandcamp Daily your guide to the world of Bandcamp