We’ve updated our Terms of Use to reflect our new entity name and address. You can review the changes here.
We’ve updated our Terms of Use. You can review the changes here.

V​í​tr a ž​á​r osudu

by Milan Kopernický

/
  • Streaming + Download

     

1.
Tak už tu odpočívám v pokoji Já parazit nedělních tyjátrů Vím nebyl jsem apoštolem v orloji Tak hniju v zemi sám a bez bratrů Rudou kapuci roucho zlatých rolniček Vhoďte do davu řvoucích harantů Já vítal škleby chlapečků a holčiček S odporem opilých muzikantů Tak už tu odpočívám ve slasti Bez hladu souchotin a slz Zbavený pyšné dětské krutosti Co dobyla mou úctu jako tvrz Vy skřeti s hubou plnou preclíků Po boku tlustých matek s pachem krys Mé umění jste brali s krédem řezníků Zatímco z mých ran se valil hnis Když vrhali jste na mě šípy potupy Já na pódiu hltal prken prach Když hojivou mast přikládal jsem na strupy Pod nohy házeli jste mi hrách Vy davy dětských vodnatých hlaviček Pro které jsem nemoh zkrotit pláč V kanálech zajal bych vás do smyček A nechal tančit žhavej karabáč
2.
Alchymista 03:08
Znám tisíce starých medikamentů Znám jejich přísně tajné receptury Pocházejí ze zaniklých kontinentů Kde vládly mimozemské direktury A tak míchám elixír věčného mládí Vesluji proti proudu zemských zákonů Stáří nechávám za svojí zádí Přídí pluji vstříce dětským úkonům Já jediný jsem vyhrál bitvu s časem Parky jsou plný šťastnejch milenců K čertu se starým rozechvělým hlasem U krbů zní jen nářek kojenců Stal jsem se multimilionářem Já alchymista co smrt pokořil Zahoďte hodiny a spalte kalendáře Věčnost na zemi jsem pro vás vytvořil U zlatých fontán v zrcadlech se vzhlíží V opojení rajských šampusů Sirény co s půlnocí se vplíží Na nahá těla svůdných narcisů Snoubenci spoutaní zlatou mašlí Neznají pražádných starostí V odrazu jezírek se krášlí Než je Amor lapí do pastí Dnes proklínám zázrak svých elixírů Co vymýtily zemi od starců Dnes je plná malomocných kavalírů Nevěstek a bizarních umělců Chlapcům se třesou zkostnatělé ruce Dívky maj pleť prašných vápenců Nikomu není víc než dvakrát tucet Země se stala živým hrobem bez věnců
3.
Podivný průvod kráčí za černou truhlou Poslední pozůstalí Mistra loutkaře Hrbatej hrobník pokořil zimní půdu ztuhlou Dnes chybí proslov opilýho faráře Pozůstalí však nejsou z krve masa kostí Maj vůni lesa a jsou na nitkách Jen oni přišli svého stvořitele uctít Jeho věrné loutky na lipových kopýtkách Těla plná červotočů oprejskanej lak Pláčou nad čerstvým hrobem na dešti Smutný král s princeznou i nenasytnej drak Všichni z divadélka ratolestem pro štěstí Hrají tam jenom pro něj zaslepeni blátem Souboje kašpárků a rytířů Pro otce co jim vdechnul život ostrým dlátem Pro jeho dlaně plné tvrdých puchýřů Podivný zástup truchlí nad černou truhlou Jediní pozůstalí Mistra loutkaře Žal se jim navždy vepsal ve tváře ostrou jehlou Už nehoděj se pro veselý scénáře Žal se jim navždy vepsal ve tváře ostrou jehlou Zítra odvezou je do popelnic na káře
4.
Přízrak 03:16
Děcko si v koutě hraje malou radost ze hry má Tuší že mu černé roucho šijou Maňáskům dává vale kašpárky nevnímá Závidí jim že v pohádkách jen žijou Tiše si v koutě hraje před zraky smutnejch rodičů Co marně do vrat lékárníků bijou Jeho zlatá kadeř vlaje neznajíc holičů Zakrývajíc tvář bledou neduživou Přízrak jde nocí za obětí svou Nad dětskou loží zná rutinu zlou S radostí stříhá nit dětských dnů K nebesům zdvíhá smích z jejich snů Přízrak jde nocí - Smrt jméno má Osud má v moci to najevo dá Ránou co bolí desítky jar Kdy bezmocně hledíš na hraček pár Kout oprýskaných hraček osiřel od vánoc Hodiny ve všech síních stojí Obrázky ze žvýkaček pod prachem volají o pomoc Houpací kůň chátrá v předpokoji Nebeský umíráček zvonil pro nemoc Která se zázrakem jen hojí Jen fotky promítaček ožijou v jednu noc To když se stromky při koledách strojí Přízrak jde nocí za obětí svou Nad dětskou loží zná rutinu zlou S radostí stříhá nit dětských dnů K nebesům zdvíhá smích z jejich snů Přízrak jde nocí - Smrt jméno má Osud má v moci to najevo dá Ránou co bolí desítky jar Kdy bezmocně hledíš na hraček pár
5.
Nad štědrým večerem padá hvězda Tak honem něco si přej Na starých hodinách bije šestá Nad svící zavzpomínej Vzpomeň si na její chladný dlaně Co v horečkách kladla ti na tváře Vzpomeň jak čechrala ustaraně Jak růže voňavý polštáře Pak vzpomeň když byl jsi v nebezpečí Jak ranám se stavěla do cesty Pak vzpomeň si na její vlhký oči Když stanul jsi po boku nevěsty Každý si životem táhnem kámen Co má tíhu hořkýho osudu A marný je k nebesům volat amen Když štěstí má jen vizi přeludu Jak albatros nad mořem čas náš letí Vždyť chlapcems byl před slabou hodinkou Tak vzpomeň až budeš mít jednou děti Zas budou žít se svojí vzpomínkou Nad štědrým večerem padá hvězda Tak honem něco si přej Na starých hodinách bije šestá Nad svící zavzpomínej Vzpomeň si na jeho žhavý dlaně Na slova jak vyťatá z ledovců Vzpomeň když dostal jsi první saně Kdo táhnul tě na nich vždy do kopců Tak vzpomeň když byl jsi v nebezpečí Kdo radil ti - nečekej na ránu Pak vzpomeň když říkal chlap nezabrečí Byl pro tebe hrdinou z románů Každý si životem táhnem kámen Co má tíhu hořkýho osudu A marný je k nebesům volat amen Když štěstí má jen vizi přeludu Jak albatros nad mořem čas náš letí Vždyť chlapcems byl před slabou hodinkou Tak vzpomeň až budeš mít jednou děti Zas budou žít se svojí vzpomínkou Nad štědrým večerem padá hvězda Tak honem něco si přej Život je krátkej sen co se nezdá Někdy až skutečně zlej
6.
Jsme baktérie brodící se společenským hnojem Čekajíc na mladá těla Amorových ctitelů Vysajem náboj energie svým neúprosným bojem Než vplujem do žil dalších bezmocných nositelů Jako kolibříci krouží nad kalichem rudého vína I my dočkáme se až hlupák své hrdlo osvěží Marně lazebníci čekaj že zázračná medicína Vyrve našim bojovníkům pevných otěží Umělci ve slasti vaše krev se hnusem mísí Skvrnité tváře nabývaj šílených výrazů Dnes v galeriích na zdi místo drahých pláten visí Apokalypsy vašich krevních obrazů Jen krysy se radujou Mračna se stahujou Začíná krysí bál Ze stok a kanálů Zní tóny chorálů Podzemních katedrál Dcery masturbace synové pohanských chtíčů Zmírají v útrobách bílých zajateckých táborů Veselé inscenace s dětmi u barevných míčů Změní se v dramata patologických hororů Ostré trny akátů zdobí cestu naší slávy Když bodaj do paží unuděnejch šlechticů Palety opiátů promění je v pyšné pávy Než shoděj svá roucha panen a paniců Umělci ve slasti vaše krev se hnusem mísí Skvrnité tváře nabývaj šílených výrazů Dnes v galeriích na zdi místo drahých pláten visí Apokalypsy vašich krevních obrazů Zbrojnoši rakovin šiky dávných morů Kdo se vás dneska bojí v neonovejch ulicích Jen já projíždím na koni kol uplakaných dvorů Kde ovce bledých pasáků chvějou se v zimicích Jen krysy se radujou Mračna se stahujou Už začal krysí bál Ze stok a kanálů Zní tóny chorálů Podzemních katedrál Ze sklepů popelnic Vytáhly do ulic Davy šedých mazlíčků Baroni ze skládky Z košů na odpadky Dát lidem na hrob malou kytičku
7.
Starej hadrovej klaun ležel na smeťáku Zrovna mu po bříšku lezla velká myš Očka vyklovaná měl od zvědavých ptáků Snad se trochu styděl za promaštěnou plyš Starej hadrovej klaun snad býval krásnou hračkou Usínal vedle dětských blonďatých pramínků Jaká ratolest nechala ho v trávě pod houpačkou Že teď spí u prázdnejch konzerv a pivních kelímků Blázni a loutky pláčou trpí v temnotách V myšlenkách z oken skáčou škvírou v roletách Blázny a loutky poznáš - hoří věrností Sotva jim ruku podáš už ji nepustí Snad zakřiklé dívce byl věrným amuletem Po nocích strážil její svatojánskej sen Teď rozmáčí se v dešti pod rezavým parapetem Vzpomíná na hedvábí vzpomíná na satén Snad malý prvňáček ho skrýval pod lavicí Pro posměch kamarádů při školních hodinách Chvíli ho hýčkal za čítankou na polici Než ho nechal hnít v jeho vlastních vysypanejch pilinách Blázni a loutky pláčou trpí v temnotách V myšlenkách z oken skáčou škvírou v roletách Blázny a loutky poznáš - hoří věrností Sotva jim ruku podáš už ji nepustí Toho hadrovýho klauna já vzal do náručí Snad dojala mě shoda našich padlejch osudů Zbavil ho hniloby zbavil pavučí V naději že budem čelit nočním přeludům Od těch dob si spolu hrajem já a klaun z hadříků Hledáme v galaxiích klíče od planet Zlatý kočár zapřaháme do hvězdných vepříků Jsme blázen a loutka co jim patří celej svět Blázni a loutky pláčou trpí v temnotách V myšlenkách z oken skáčou škvírou v roletách Blázny a loutky poznáš - hoří věrností Sotva jim ruku podáš už ji nepustí
8.
Mládí často nosí místo hlavy Pohřební urnu plnou popela Chlapci těší se na prach bitevní vřavy Dívky ve snách vycházejí ze bran kostela Mládí zapomíná na tyranii času Že stáří zahalí nás do overalů Ženy nevěří že ztratí svoji krásu Muži pružnost svých ocelových svalů Čas neuvážeš k boudě na řetěz Zejtra neštěkne po tobě ani pes Tak nebreč že jdeš spát bez peněz Zejtra neštěkne po tobě ani pes Tu cítíš vůni dětských vlásků nad pískovištěm Tam sílu prvních polibků u zdí internátů Tu slyšíš těžký dech a kašel otců pod schodištěm Tam nářek starců zajatých u aparátů I tys býval capart mávající z kolotočů Rozesmátá ústa plná snů z marcipánu Teď duše tvá je plná švábů krys a červotočů Vůle dříve železná má křehkost porcelánu Čas neuvážeš k boudě na řetěz Zejtra neštěkne po tobě ani pes Tak nebreč že jdeš spát bez peněz Zejtra neštěkne po tobě ani pes Tvý mládí není pevnost z ocelových nýtů A ideály trpí hnilobou a korozí V osmnácti zavřeš knihu pohádek a mýtů A poznáš jak jsou všichni kolem hloupě ubozí Že osudy lidí jsou jen plavby Kolumbusů Jak stárnem slábnou neonové lampy majáků Někdo v podpalubí opíjí se pachem svého trusu Jiný hltá vůni kakaa a vzácných tabáků Čas neuvážeš k boudě na řetěz Zejtra neštěkne po tobě ani pes Tak nebreč že jdeš spát bez peněz Zejtra neštěkne po tobě ani pes
9.
Každý ráno ve mně pláče Můj malý Hemingway Nutí mě abych ukončil svůj román Rány jeho karabáče Mého boha nezloměj Z ocele nezmarů je kován Zas otevírám listy knihy Kde osud svůj se dočítám A řádky jsou zde psány tuší bledou Jak chromý kůň na dostihy Zas pro smích druhým klopýtám Kde bájné zkazky o mých pádech vedou Láhev ginu střelnej prach Labyrint splínů v kapitolách Klávesy psacího stroje stepující v temnotách Falešný karty slávy klam Jak perleť na rty opilých dam Hej mistře pera - na vaše party zatím nespěchám Každý ráno ve mě trpí Můj ubohý Hemingway Znaven dlouhou kapitolou bídy Když kolem cest vadnou chrpy Ranění k cíli neviděj Já musím zůstat z křemene a slídy Zas odolávám pokušení Jak mladý mnich před koketou Co každý ráno hábit ze mě svléká Její vnady barvy mění A vůni mají prokletou Smrt dává mě pít mateřského mléka Láhev ginu střelnej prach Labyrint splínů v kapitolách Klávesy psacího stroje stepující v temnotách Falešný karty slávy klam Jak perleť na rty opilých dam Hej mistře pera - na vaše party zatím nespěchám Dnes ve mě opět vládne Můj velký Hemingway Bestseller mého života se krátí Chrpa na mé cestě vadne Mé oči k slunci neviděj Čtenář málokdy se k první stránce vrátí
10.
Ve školních lavicích jak ranění holubi Strachem třásli jsme se před černou tabulí Stokrát rozbitá kolena a trička naruby Učitel bál se našich prázdnejch kebulí Časem povšimli jsme si překrásnejch holubic Často plakali a pohrdali kořalkou S magickou trémou vodili jsme je večer do ulic A první lásku vyznávali fialkou Koho zimní vítr nezebe Toho na výsluní pálí žár Andělé možná patří do nebe Bohužel je jich jenom pár Čas poskočil a kráčeli jsme k černým oltářům Ráno pach strojů večer pláč batolat Někdo na zlatou rybku ptal se starých rybářů Jiný trpělivě čekal na třináctej plat Taky vyšli jsme zvonit klíčema do davu Trochu nám to připomnělo školní první máj Cítili jsme radost lásku ale taky trochu obavu Zbořili jsme peklo ale kdo postaví ráj Koho zimní vítr nezebe Toho na výsluní pálí žár Andělé možná patří do nebe Bohužel je jich jenom pár Dnes pláčeš nad fotkama dávných momentů Obaly desek se ti smějou do očí Zůstal jsi sám s černou můrou alimentů Hochu nový mládí už Bůh ti nepůjčí
11.
Chvěje se se mnou postel Zdá se mi zlej sen A v tom snu hoří kostel A lidi nemůžou ven U kostelních vrat stojí Malej kluk co otočil klíč Nenávidí podobojí Tak zamyká a utíká pryč Už katedrála doutná Přijíždí pohřební vůz A v dálce hraje loutna Svý středověký blues A opodál sedí Ten roztomilej kudrnáč Co nenávidí lidi A fascinuje ho jejich pláč Teď před mým oknem stojí Tenhle malej žhář Bože podobu má moji Má mojí dětskou tvář Hraje na violu a zpívá Smutnou píseň o dětství Už vím na koho se dívám Je to patron mýho šílenství Hraje na violu a zpívá Kolik jsem spálil katedrál Kolik ubožáků se dívá Na můj tragickej seriál Hraje na violu a zpívá Smutnej song svědectví Sám na sebe se dívám Jako do zrcadla sobectví Chvěje se se mnou postel Zdá se mi zlej sen V tom snu opět hoří kostel A lidi nemůžou ven A před kostelem sedí Starej žebrák tenkej jak bič Dnes je mu líto lidí Ale nemá sílu otočit klíč
12.
Demokracie 03:17
Lidí v jednom malebném městě Zmocnila se davová hysterie Demolují co jim stojí v cestě Zapalují knihovny a galerie Vzteklým psům předhazují žebráky a starce Lynčují mnichy ustrnulé meditací Na stromy věší mravokárce Dav trpí gigantickou menstruací Kastrují ukřižované muže Před zraky znásilněných žen a jejich ratolestí Básníky vysvlékají z kůže Filosofům sekaj hlavy na náměstí Panny ztratily svoje něžné tváře Bičují nahá těla milenců Z kanálů ozývá se nářek Tonoucích nemluvňat a novorozenců Do těl ministrů zatloukaj zlaté skoby Na které věší stovky starých obrazů S portrétem krále týhle doby Krále co neváhal i mrtvým dáti rozkazů Z opilců jsou přes noc soudci bez talárů Kašny přetékají modrou krví aristokracie Prostý lid se zmocnil vyzdobených sálů V dlaních maj bílé květy a volají Ať žije demokracie!
13.
Na starém hřbitově slýchávám něžné krůčky Pochovaných děvčátek a chlapečků V bělavých rubáškách jak svatojánské mušky Skotačí nedbaje bosých palečků Na starém hřbitově slýchávám tenké hlásky Ratolestí od žulových pomníků Dívky si vplétaj do účesů sedmikrásky Chlapci hladí lak vyřezávaných koníků Černý šál na kolíbce Bílá truhla vykládaná ebenem Kočár malého prince Jedoucí k audienci plamenem Snad patří do Kytice do trpkých veršů psaných panem Erbenem Holoubci holubice Hrající si za náhrobním kamenem Slýchám pláč batolat co volají svou mámu Jsou ve světě kde v náručí je nikdo nenosí Cvalíci na zažloutlých fotkách v černém rámu Jen na štědrý den o vzpomínku poprosí Hřbitovní svíce lákaj očka neposedů Co bývali dřív postrachem všech školníků Smrt navždy zaklela do mramoru a ledu Srdíčka Aniček a Honzíků Černý šál na kolíbce Bílá truhla vykládaná ebenem Kočár malého prince Jedoucí k audienci plamenem Snad patří do Kytice do trpkých veršů psaných panem Erbenem Holoubci holubice Hrající si za náhrobním kamenem Dragouni z perníku armáda z cínu Vždy osiří když choroba má bitvu vyhranou Caparti podobni měsíčním harlekýnům Za márnicí si hrajou na schovávanou Pláčou že Bůh jim dal život jen ze svých zbytků Že neusínaj u svých plyšových mazlíčků Na dobrou noc dostávaj místo sladkých polibků Jen smrtonosné zahoukání od sýčků
14.
V zákoutí ústavního parku Stojí betonová truhla bez oken Zde nekorzují matky u kočárků Spíš bohy by zde hledal Däniken Jen vyhublej muž s ochrnutou paží Poslouchá unisono mrazáků Jak zajde slunce za zápraží Hlídá domov svejch padlejch vojáků Jak zají decák vodky chlebem V útrobách studených stěn rozjímá Zda mají blázni svoje nebe Kde si s pláčem drobí housky do klína Svěrací kazajkou a klecí Honosí se přelidněné světnice Jedinou zprávou propouštěcí Je lejstro do ústavní márnice Proto blázni záviděj nebožtíkům Že zbaví se erárních županů Zlomyslnejch opatrovníků A němejch diplomovanejch tyranů Personál opilejch ignorantů Co simulujou funkci sestřiček Od rána silou argonautů Tlučou do akvarijních rybiček Šťastlivci v truhlách pod schodištěm Nemusí zejtra s pláčem do ringu Hroby jim budou útočištěm Jak pevné lodě bájnejch Vikingů Proto blázni záviděj nebožtíkům Že zbaví se erárních županů Zlomyslnejch opatrovníků A němejch diplomovanejch tyranů Proto blázni záviděj nebožtíkům Proto se střepem si lehaj do vany Než jim krev zčerná u kotníků Jen zašeptaj adieu Dobřany V zákoutí ústavního parku Dokonal hlídač starý márnice V životě nebyl na jarmarku V životě nevzal holku k muzice
15.

about

Milan Kopernický (1968-2000) byl jedním z nejoriginálnějších českých umělců. Básník a kytarista, trubadur 20. století, za svého života milovaný i zatracovaný; žil na Rakovnicku, kde hrál v několika punkových a metalových kapelách. Z nich do širšího povědomí pronikla pravděpodobně jen ta poslední, metalová Caphileria. Kopernického myšlenky a city však našly svůj jedinečný výraz především v písních, které zpíval jen sám s kytarou. V nich vytvořil dílo, jež snese srovnání i s nejlepší světovou literaturou.

„V textech plných marnosti, smrti a jakési gotické ponurosti se skrývají stovky významů, obrovská fantasie a celá filosofie jejich autora. Je v nich ale i dost citu a pokud je člověk začne poslouchat, vtáhnou ho jakoby do jiného světa na hony vzdáleného tomu okolo. (...) Určitá podobnost je snad u K. J. Erbena či "prokletých" francouzských básníků, ale tohle je daleko silnější,“ shrnul Petr Suchomel, člověk, díky kterému písně po smrti jejich autora neupadly do zapomnění undergroundu, ale dodnes ožívají (web kopernicky.blog.cz ).

Z asi padesáti pořízených nahrávek písní se s kvalitním zvukem dochovalo pouze album „Vítr a žár osudu“. Zde je jeho „virtuální vydání“. Písně jsou ilustrovány fotografiemi rakovnické rodačky Aleny Matýskové pořízenými na klasický kinofilm, na nichž autorka zachytává různé podoby svého města. Přiloženy jsou i texty ručně přepsané a upřesněné z dostupných zdrojů.

credits

released May 16, 2013

Kytara a zpěv Milan Kopernický.

Natočeno ve studiu KUFR od 7. do 9. září 1999.
"Maličkost pro Františka" natočena ve studiu CORRIDOS Records.
CD a MC vydal A Club Bohemia v roce 1999.

Fotografie u písní Alena Matýsková.

Poděkování Petru Suchomelovi, Aleně Matýskové, Marušce Svobodové a Romanovi Ch. Skleničkovi.

"Virtuálně vydáno" 16. května 2013 k nedožitým narozeninám Milana Kopernického.

kopernicky.blog.cz

license

tags

about

Milan Kopernický Rakovnik, Czech Republic

contact / help

Contact Milan Kopernický

Streaming and
Download help

Report this album or account

If you like Milan Kopernický, you may also like: